Jsem Julie Gaia. To první jméno je od rodičů. To druhé se stalo součástí mé profesní i osobní cesty.

Během několika posledních let jsem absolutně podlehla kouzlu ptačí krásy a stala se ze mě nadšená fotografka všech opeřených stvoření.

Celé to vzniklo tak trochu náhodou vedle mé profesní dráhy (více zde). Kromě natáčení a produkce videí, čemuž se věnuji od roku 2014, jsem si před pár lety přidala focení.

Abych se naučila ovládat nový foťák, začala jsem trénovat na zvířatech v pražské zoo. V té době mi začalo být jasné, že focení ptáků se stává mou vášní. Abych byla přesná, tak trochu jsem se do toho zažrala. Když pak během pandemie covidu zoo na dlouho zavřeli, začalo mi to chybět. Pochopila jsem, že mám absťák.

Občasné procházky do Stromovky se změnily na fotografické výpravy plné nečekaných dobrodružství. Stopovala jsem jednotlivé druhy podle zvuku, sledovala den po dni, jak přichází jaro, jak za časného rána v prvních slunečních paprscích stromy ožívají a s jemným praskáním z nich kane míza.

Objevovala jsem, kdy a kde se které druhy v parku a jeho okolí vyskytují. Nutno říci, že pražská Stromovka a její avifauna byla perfektní tréninkové prostředí pro přechod z focení v zoo na wildlife. Jsou to totiž dvě navzájem odlišné disciplíny.

S postupem času jsem přešla na lepší vybavení a přitom si vylepšila kondičku😁. Upřímně řečeno, tenhle druh focení je tak trochu fitness. Bez síly a výdrže jistého druhu se při něm neobejdete. Pravidelné tréninky pole dance dost pomohly, o tom žádná.

Jako původně vystudovaný biolog laboratoního zaměření (PřFUK, Imunologie a vývojová biologie) jsem postupně začala oprašovat své zoologické vzdělání. Což ostatně dělám stále. Informací o ptačím světě není nikdy dost.

A pak jsem si jednoho dne řekla, že by se mi vlastně dost líbilo vycestovat za ptáky někam do světa a potkat se s různými druhy přímo v jejich prostředí. Protože víc než věda je to pro mě vášeň, začala jsem své cestování plánovat podle blízkosti ornitologických lokalit nebo podle výskytu zajímavých opěřenců.

Díky ptačímu světu jsem objevila nové části sebe sama a setkání s ptačími obyvateli mě iracionálně naplňují hlubokým pocitem radosti a štěstí. Tenhle blog je přesně o tom a pak také o dalších zážitcích na mých občasných cestách za poznáním.

Nečekejte ode mne žádnou extrémní turistiku ani pikantérie z oblastí, kam lidi běžně nejezdí. Nejsem tenhle druh cestovatele. Zatím se vydávám do míst, která mi připadají bezpečná a schůdná. Protože, upřímně, zatím považuji za dobrodružství to, že odnesu vybavení na danou lokalitu a celý den pak v pohodě udržím svou šestistovku v ruce.

Jsem prostě městská holka. Ale fakt je, že focení ptáků ve mě probudilo část divoké Amazonky, o které jsem neměla ani potuchy. Tak třeba časem najdu šílence obdobného smýšlení, kterým není zatěžko vstávat ve čtyři ráno, tahat na rameni “lešenářskou trubku” a kdykoli sebou plácnout ve vteřině na zem stylem “na rybičku”, aby mohli fotit svět, o kterém ostatní lidé nemají ani zdání.